Vzhledem k tomu, že holubi létají v hejnech a poměrně vysoko, nedá se přesně určit o jaký druh se jedná a trefit i jediného holuba je velkým problémem. Proto je nutné je nejprve nalákat blíž, identifikovat požadovaného jedince a trefa pak s velkou pravděpodobností nemine cíl.
Před Vánocemi (a nejen před nimi) jsme byli zaplaveni spoustou reklamy, povětšinou velmi stupidní. I ty nemnohé výjimky se časem stupidními staly. Komu by se chtělo pořád dokola smát falešným sobům. Opakovaný vtip totiž přestává být vtipem a četnost této reklamy musela nakonec být kontraproduktivní. Veškeré sympatie tato firma proměnila v odpor.
Reklama v klasických médiích jako je TV, rozhlas a tisk stojí na překonaných předpokladech.
Největší problém inzerujících firem je to, že mají na reklamu dost peněz. Zdá se to divné? Ne, je to logické.
Díky dostatku peněz si totiž začaly myslet, že dosažení větších prodejů je otázkou kvantity nikoliv kvality. To funguje jen do jisté míry. Když někdo zaplatí jeden reklamní spot na dámské hygienické potřeby před fotbalovým zápasem, pak to asi nebude to pravé. Takže určitá kvantita (počet spotů) je nutná a spolu s kvalitou (umístění, načasování, obsah reklamy a cena produktu) pak může být dosaženo optimálního poměru mezi vynaloženými prostředky a očekávaným výsledkem.
Po určité době však klesá počet „zasažených“ a začíná se vytvářet početná vrstva odpůrců. To stále ještě nemusí firmě vadit. Jenže je tady Internet.
Informace se na Internetu šíří rychlostí blesku. Osobně si nemyslím, že parodie na falešné soby byly projevem oblíbenosti dotyčné firmy a jejích produktů a ani nepřinesly další zákazníky (jak si to myslí někteří novináři). Parodie byly projevem sympatií k jedinému prvku z celé reklamy – panu Čtvrtníčkovi. Jeho herecký výkon a nápad (nevím s určitostí, zda to byl právě jeho nápad) totiž zaujaly snad každého. A tady vidím další problém.
Úspěch produktu je téměř vždy otázkou volby správné cílové skupiny. Nikdy nemůžete prodat všechno všem. Výjimky samozřejmě existují, ale tady o ni s určitostí nešlo. Zásah byl tak široký, že překonal i proslulého „bobika“.
Kdo si ovšem v parodiích vzpomněl na nějaké SMS zdarma. Možná ještě tak na název samotné firmy, která v tom příběhu záhy přestala hrát hlavní roli a posléze i vedlejší.
Někteří novináři však psali o úspěšném viral marketingu. To je, s prominutím, pitomost. Viral marketing je zaměřen na produkty, nikoliv na herecké výkony nebo způsob provedení reklamy. Možná něco slyšeli o Spiral Viral a řekli si, že to je ono. Ale i kdyby, Spiral Viral není zrovna vhodný způsob propagace produktů (z článků bylo hodně vidět, že o Internetu se v Čechách moc neví).
Nakonec jsou asi, i přes zkreslené závěry, všichni spokojeni. Firma získala nové zákazníky (to bez ironie), zákazníci SMS zdarma (aspoň dočasně) a všichni ostatní se dobře pobavili (vzhledem k počtu opakování reklamy také jen dočasně).
A že to bylo drahé? Ale co, zatím na to máme (čti: dokud budou naše služby předražené nebo nás nepřeválcuje Internet).
Když 10. srpna 2006 použil poprvé Rohit Bhargava na svém blogu termín SMO = social media optimization, málokdo tomu věnoval pozornost. Jenže dnes už se o tom (a tím) baví celý (seo) svět.
Takže otázka zní: Je Optimalizace pro social média (SMO) něco nového nebo už to dávno existuje?
Social média začínají být na Internetu čím dál tím viditelnější a proto se na ně zaměřuje také pozornost všech, kdo se profesionálně zabývají optimalizací stránek.
Co jsou social média
Social média jsou například různá místa na Internetu, kde se vytvářejí komunity lidí se stejnými zájmy. Tito lidé pak vzájemně sdílejí různé informace o sobě, o svých aktivitách, o rodině, práci, nákupech atd. Tím jsou vlastně předávány informace.
Příkladem social médií je MySpace (lidé), LinkedIn (informace týkající se profesionálních pracovních zájmů) nebo YouTube (sdílená videa – nedávno je koupil Google) atd.
Na serverech jako del.icio.us nebo v ČR Linkuj.cz je možné ukládat články a tyto články lze opět sdílet s ostatními.
Informace se předávají také prostřednictvím blogů, kde je možné díky komentářům sdílet určité názory, na blog lze zase odkazovat z jiného blogu atd.
Jsou vytvářeny specializované vyhledávače pro sdílení informací o zboží nebo různé systémy pro otázky a odpovědi.
Má tedy smysl se věnovat optimalizaci pro tato média jako něčemu zcela nezávislému?
Nemají pravdu ti, kdo tvrdí, že jde „jen“ o dobře (jinak) udělané seo (optimalizaci pro vyhledávače)?
Myslím, že samotné seo by na to asi nestačilo. Nehledě k tomu, že pro mnoho lidí znamená seo technickou stránku věci a toto rozhodně nic technického není.
Dříve jsem stále zdůrazňoval, že seo je také dobře napsaný text a přístupné stránky. Od určité doby už používám obecnější termín „optimalizace stránek“ a mám tím na mysli jak technickou stránku, tak použitelnost/přístupnost stránek a copywriting. A v tomto pojetí jde už také o optimalizaci pro social média.
Ale jsou zde i nové prvky. Ke klasické optimalizaci je totiž nutné něco přidat. Například umožnit jednoduše přidávat články do sdílených záložek, povzbuzovat obsahem zákazníky k jeho rozšiřování, nechat je podílet se na nových produktech apod. Nejde již jen o přilákání návštěvníků na naše stránky, ale spíše o rozšiřování povědomí o firmě a jejich produktech.
Optimalizace pro social média tak znamená rozšíření dosavadního přístupu.
Celé to ovšem směřuje někam mnohem dále a potvrzuje se tak, že Internet se neustále a rychle mění. K tomu se přidává změna vyhledávacích algoritmů a stále silnější důraz na LSI (Latent Semantic Indexing). Ale o tom někdy příště.
Na konferenci SES (Search Engine Strategy) v prosinci 2006 byla social média jednou z nejčastěji diskutovaných témat. A k SMO se také vztahuje tento rozhovor (anglicky).
